Věříte, že zítra bude pršet. Věříte, že dvě plus dvě se rovná čtyři. Věříte, že váš přítel je důvěryhodný. Víra je postoj, kdy se něco považuje za pravdu. Může být vědomá a explicitní, nebo implicitní a neprozkoumaná. Může být založena na důkazech, zvyku, autoritě nebo zbožném přání. Filozofové již dlouho diskutují o tom, co je to za stav víry, jak se vztahuje k poznání a kdy je racionální.

Standardní analýza chápe přesvědčení jako propoziční postoj: subjekt věří, že nějaký výrok je pravdivý. Víra se projevuje v různých stupních. Můžete si být jisti, poměrně sebejistí nebo se pouze přiklánět k domněnce, že něco je pravdivé. Stupně přesvědčení neboli důvěryhodnosti jsou ústředním bodem Bayesovské epistemologie. Víra také usměrňuje jednání. Pokud věříte, že most je bezpečný, překročíte ho. Pokud věříte, že ne, nepřekročíte ho. Toto spojení mezi přesvědčením a chováním je jedním z důvodů, proč na přesvědčení záleží i mimo mysl. Filozofové rozlišují přesvědčení od poznání, které vyžaduje pravdu a opodstatnění. Víra může být pravdivá, ale neopodstatněná, nebo opodstatněná, ale falešná.

Druhy víry

• Occurrent. Právě teď aktivně myslím na to.
• Dispoziční. Zadržen, ale momentálně není při vědomí.
• Explicitní. Jasně formulováno.
• Implicitní. Fungování bez vědomí.

Víra je také sociální jev. Sdílené přesvědčení drží komunity pohromadě a může být odolné vůči důkazům.