Mozeček je „malý mozek“ ukrytý pod týlními laloky v zadní části lebky. Navzdory své skromné ​​velikosti obsahuje více neuronů než zbytek mozku dohromady, uspořádaných do velmi pravidelné sítě nervových obvodů.

Jeho klasickou rolí je koordinace volních pohybů, udržování držení těla a rovnováhy a vyhlazení motorického výkonu. Poškození způsobuje ataxii – nejistou chůzi, intenční třes a potíže s rychlými střídavými pohyby – bez paralýzy. Mozeček se také podílí na motorickém učení; pomáhá nervovému systému upravovat pohyby na základě chybové zpětné vazby. Novější důkazy ho implikují i ​​v určitých kognitivních a emocionálních funkcích, ačkoli motorická role zůstává primární.

Senzorické informace o poloze těla a průběhu probíhajících pohybů proudí do mozečku, který porovnává zamýšlenou akci se skutečným výsledkem a vydává korekční signály. Tento proces je do značné míry nevědomý. Když prsty pianisty přesně dopadnou na klávesy nebo když se chodec vzpamatuje ze zakopnutí, mozeček provedl svou průběžnou kalibraci.

Elegantní a dobře načasovaný pohyb je charakteristickým přínosem mozečku.