Klasická hudba označuje tradici západní umělecké hudby, která se vyvíjela od středověku až do současnosti, se zvláštním rozkvětem zhruba mezi lety 1750 a 1820. Klade důraz na psanou notaci, složité formy a rovnováhu melodie, harmonie a struktury.

Repertoár zahrnuje symfonie, koncerty, opery, komorní díla a sólové skladby. Skladatelé jako Bach, Mozart, Beethoven a pozdější osobnosti vytvořili souvislou literaturu, kterou interpreti interpretují dodnes. Interpretační praxe, historické nástroje a vědecká vydání tuto tradici neustále obnovují.

Klasická hudba vyžaduje dlouhodobý technický a interpretační trénink. Publikum si cení jejího emocionálního rozsahu, formální jasnosti a možnosti hlubokého poslechu. I když je někdy v kontrastu s populárními žánry, neustále vstřebává vlivy a objednává nová díla, která rozšiřují její hranice.

Koncertní sály, zimní zahrady a nahrávky udržují tradici při životě a vyvíjejí se.