Mluvčí přirozeně rozdělují slova do dob. Slabika je jednotka výslovnosti, která je obvykle uspořádána kolem samohlásky nebo samohlásce podobného jádra, kterému volitelně předcházejí souhlásky v úvodu a po nichž následují souhlásky v kódě.

Omezení struktury slabik určují povolené zvukové sekvence v jazyce. Některé jazyky upřednostňují jednoduché slabiky souhlásek a samohlásek; jiné umožňují složité shluky. Přízvuk, časování a poetické metrum operují se slabickými jednotkami.

Děti projevují ranou citlivost na slabiky v jazykových hrách a raném psaní. Fonologové diskutují o univerzálních šablonách versus jazykově specifických organizacích. Praktické aplikace zahrnují spojovníky, výuku výslovnosti a syntézu řeči.

• Výslovnostní jednotka postavená kolem jádra
• Může zahrnovat souhlásky nástupu a kody
• Tvaruje fonotaktiku a rytmus
• Důležité ve výuce, poezii a technologii