V mezích zákona si jednotlivci i společnosti často zařizují své záležitosti tak, aby platili méně daní. Tato praxe je známá jako tax avoidance. Spoléhá na používání odpočtů, dobropisů a právních struktur povolených daňovými zákoníky.

Mezi příklady patří přispívání na penzijní účty, které nabízejí daňové úlevy, uplatňování uznatelných výdajů nebo výběr investičních nástrojů s příznivým zacházením. Nadnárodní firmy mohou strukturovat své operace napříč jurisdikcemi, aby mohly využívat výhod různých daňových režimů.

Hranice mezi přijatelným plánováním a agresivními schématy může být tenká. Úřady pravidelně aktualizují pravidla, aby odstranily mezery v zákonech, a veřejná kontrola může ovlivnit chování společností, i když jsou jejich jednání legální.

Typické metody

• Využití odpočtů a daňových dobropisů
• Odložení příjmu na pozdější období
• Výběr daňově efektivních investičních struktur
• Rozdělování aktivit mezi jurisdikce