„Kdo ví?“ „Děláš si ze mě legraci?“ „Co se nedá milovat?“ Rétorická otázka se klade za účelem vytvoření dramatického efektu nebo zdůraznění pointy, nikoli za účelem získání odpovědi. Odpověď je obvykle zřejmá, nebo je otázka nezodpověditelná.

Rétorické otázky jsou běžné v projevech, esejích a každodenní řeči. Vtahují publikum do diskuse. Vyvolávají v posluchačích pocit, že jsou součástí argumentu. „Můžeme si opravdu dovolit čekat?“ naznačuje, že nemůžeme. „Je tohle spravedlnost?“ naznačuje, že to tak není. V psaní mohou být rétorické otázky účinnými úvody nebo přechody. Mohou však být také otravné, pokud se používají nadměrně. Mohou působit manipulativně, zvláště když odpověď není tak zřejmá, jak mluvčí předstírá. Dobrá rétorická otázka respektuje inteligenci publika. Špatná ji uráží.

Běžné použití

• Zdůraznit nějaký bod
• Zaujmout publikum
• Přechod mezi myšlenkami
• Vyjádřit emoce