Svařování spojuje kovové součásti jejich zahřátím na bod tavení a následným splynutím. Někdy se přidává přídavný kov. Jindy se součásti samy roztaví. Výsledkem je spoj, který je stejně pevný jako okolní kov, nebo dokonce ještě pevnější. To je rozdíl mezi svařováním a pájením. Pájení používá přídavný kov, který se taví při nižší teplotě. Základní kov se nikdy netaví. Svařování roztaví samotný základní kov.

Mezi běžné postupy patří MIG, TIG, obalená elektroda a autogenní svařování. MIG svařování přivádí kontinuální drátovou elektrodu skrz svařovací pistoli. Je rychlé a relativně snadné se jej naučit. TIG svařování používá wolframovou elektrodu a samostatnou přídavnou tyč. Je pomalejší a vyžaduje více dovedností, ale vytváří čisté a přesné svary na tenkém kovu. Obalená elektroda používá elektrodu s tavidlovým povlakem, která se při svařování spaluje. Funguje venku a na znečištěném kovu. Autogenní svařování používá plynový plamen a přídavnou tyč, často pro tenké plechy a rámy jízdních kol.

Bezpečnostní nezbytnosti

• Svářečská kukla s vhodným zatemňovacím zorníkem
• Kožené rukavice, bunda a zástěra
• Větrání nebo odsávání výparů
• Hasicí přístroj v blízkosti
• Odstraňte hořlavé materiály z oblasti

Svářečský záblesk, nazývaný také svářečský záblesk, je pocitový jako písek v očích a bolí celé hodiny. Vzniká při sledování oblouku bez ochrany. Nikdy se nedívejte na svářečský oblouk bez kukly.