Postava se na něco dívá. Další záběr ukazuje, co vidí. To je záběr z úhlu pohledu neboli POV. Ukazuje divákovi, na co se postava dívá, z její perspektivy. Vytváří identifikaci, napětí a ponoření. Diváci vidí postavou jejíma očima. Sdílejí její zážitek. Je to jeden z nejsilnějších nástrojů v kinematografii.

Záběr z pohledu první osoby (POV) se často používá v hororech. Vrah pronásleduje oběť a kamera se stává vrahovýma očima. Divák vidí oběť z pohledu vraha, což vyvolává hrůzu. Používá se v akčních filmech, kde se kamera stává hrdinovýma očima, když běhá, skáče a bojuje. Používá se v dramatu, kde se kamera stává očima postavy, když se dívá na milovanou osobu, dopis nebo vzpomínku. Záběr z pohledu první osoby vytváří intimitu. Vtahuje diváka do postavy.

Záběru z pohledu první osoby obvykle předchází záběr, na který se postava dívá. Tento záběr určuje, z čího úhlu pohledu se jedná. Záběr z pohledu druhé osoby pak ukazuje, co postava vidí. Tato sekvence se nazývá „záběr v obráceném směru“. Je to základní technika filmového jazyka. Záběr z pohledu druhé osoby není vždy doslovný. Může být subjektivní a ukazovat, co si postava představuje nebo si pamatuje. Může být zkreslený a ukazovat opilý nebo zdrogovaný pohled. Může být použit v komedii a ukazovat přehnaný pohled postavy na svět. Záběr z pohledu druhé osoby je oknem do mysli postavy.