Atom sodíku má 11 protonů a 11 elektronů. Aby zaplnil svůj vnější obal, musí ztratit jeden elektron. Když se tak stane, stane se sodíkovým iontem s 11 protony a 10 elektrony. Proton navíc mu dává celkový kladný náboj. Kladně nabitý iont se nazývá kation. Název pochází z řeckého slova, které znamená „jít dolů“, protože kationty migrují při elektrolýze směrem ke katodě.

Kationty vznikají, když atomy ztrácejí elektrony. Kovy mají tendenci tvořit kationty, protože mají málo valenčních elektronů a snáze je ztrácejí, než získávají. Sodík tvoří Na+, hořčík Mg2+ a hliník Al3+. Náboj závisí na tom, kolik elektronů atom ztratí, aby dosáhl stabilní konfigurace. Přechodné kovy mohou tvořit více kationtů s různými náboji, jako je železo(II) a železo(III).

Polyatomické kationty jsou skupiny atomů s celkovým kladným nábojem. Nejběžnějším příkladem je amonný iont (NH4+). Vzniká, když amoniak přijme proton. Mezi další polyatomické kationty patří hydronium (H3O+) a rtuť(I) (Hg2^2+). V reakcích se chovají jako jednotlivé jednotky.

Kationty jsou všude. Kuchyňská sůl je sodný kation spárovaný s chloridovým aniontem. Hnojiva obsahují draselné a vápenaté kationty. Lidské tělo využívá vápenaté kationty pro svalovou kontrakci a nervovou signalizaci, sodné a draselné kationty pro nervové impulsy a rovnováhu tekutin a železnaté kationty pro transport kyslíku. Rovnováha kationtů a aniontů je pro život nezbytná.