Spravedlnost je vlastnost morálně správného nebo ospravedlnitelného chování. V Písmu to znamená žít v souladu s Boží vůlí. Znamená to dělat to, co je správné. Znamená to být ve správném vztahu s Bohem a s ostatními. Není to jen vnější chování. Je to vnitřní charakter. Je to záležitost srdce.

Spravedlnost má dvě podoby. Přičtená spravedlnost je dána Bohem skrze víru v Krista. Není zasloužená. Je to dar. Kristova spravedlnost je věřícímu připsána. Udělená spravedlnost je dílem Ducha svatého v životě věřícího. Je to růst ve svatosti. Je to stávat se více podobným Kristu. Obojí je biblické. Obojí je nezbytné. První je základ. Druhá je ovoce.

Spravedlnost v písmu

• Genesis 15:6: Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.
• Žalm 23:3: Vede mě po stezkách spravedlnosti.
• Matouš 5:6: Blahoslavení, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti.
• Římanům 3:22: Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista.
• 2 Korintským 5:21: Toho, kdo nepoznal hřích, učinil hříchem, abychom se v něm stali Boží spravedlností.

Spravedlnost není samospravedlnost. Není to pýcha. Neznamená to souzení druhých. Znamená to žít správně. Znamená to milovat Boha. Znamená to milovat bližního. Znamená to usilovat o spravedlnost. Znamená to projevovat milosrdenství. Znamená to kráčet v pokoře. Spravedlnost je činná. Nejenže se vyhýbá zlu. Koná dobro. Sytí hladové. Odívá nahé. Navštěvuje vězně. Mluví za ty, kteří nemají hlas. Je to život víry. Je to ovoce Ducha. Je to cíl křesťanského života. Nejsme spravedliví sami od sebe. Jsme učiněni spravedlivými v Kristu. A Duch nás činí spravedlivými. To je tajemství. To je dar. To je povolání. Spravedlnost je cesta. Je to také cíl.