Člověk přijímá, že tvrzení je pravdivé, a orientuje svůj život kolem tohoto přijetí. Víra je tento mentální a praktický závazek. V náboženství se často týká skutečností, které nelze plně ověřit běžným pozorováním.

Víra sahá od existence Boha až po účinnost modlitby, autoritu Písma a morální řád vesmíru. Lze jich přijímat s různou mírou důvěry a zkoumat je s různou mírou kritické pozornosti. Komunity předávají víru prostřednictvím učení, rituálů a příkladu.

Filozofové rozlišují víru od poznání a od pouhého názoru. Psychologové studují, jak se víra formuje, přetrvává a mění pod vlivem společnosti nebo osobní krize. Náboženské tradice často považují správnou víru za nezbytnou pro spásu nebo osvobození a zároveň varují před prázdným intelektuálním souhlasem bez odpovídajících činů.

To, čemu člověk skutečně věří, se nakonec projeví v tom, co miluje a čeho se bojí.