Rouhání je neuctivá řeč nebo čin proti Bohu nebo posvátným věcem. Je to akt projevování pohrdání Bohem. Může se jednat o slova nebo činy. Může to být proklínání Boha. Může to být zesměšňování náboženství. Může to být znesvěcení posvátného předmětu. V mnoha náboženstvích je považováno za vážný hřích. V některých zemích je to také zločin.

Bible bere rouhání vážně. Levitikus 24 říká, že každý, kdo se rouhá jménu Hospodinovu, bude popraven. Nový zákon říká, že rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. Ježíš byl obviněn z rouhání. Tvrdil, že odpouští hříchy. Tvrdil, že je Boží Syn. Náboženští vůdci to považovali za rouhání. Odsoudili ho k smrti. Islám také zakazuje rouhání. Je považováno za těžký hřích. Některé země ukládají přísné tresty.

Rouhání v historii a právu

• Starověký Izrael: trest smrti za rouhání.
• Středověká Evropa: církev vynucovala zákony o rouhání.
• Islámské právo: rouhání je závažný přestupek.
• Moderní sekulární státy: zákony o rouhání často zrušené.
• Svoboda projevu: rouhání je v mnoha zemích chráněno.

Rouhání je kontroverzní. V sekulárních společnostech je chráněno jako svoboda projevu. Můžete se vysmívat náboženství. Můžete kritizovat Boha. To je legální. V náboženských společnostech je to zločin. Je to trestané. To je to napětí. Právo na svobodu projevu se střetává s právem na respekt k posvátnému. Obojí je důležité. Obojí je omezené. Zákony o rouhání chrání posvátné. Svoboda projevu chrání jednotlivce. Rovnováha je v každé zemi jiná. Debata pokračuje. Co je rouhání? Kdo rozhoduje? Jaký je trest? To nejsou snadné otázky. Týkají se jádra toho, jak spolu žijeme. S našimi rozdíly. S našimi přesvědčeními. S našimi svobodami.