Pravda je to, co odpovídá realitě nebo faktu. Výrok je pravdivý, pokud je pravdivý to, co říká. Korespondenční teorie pravdy, kterou obhajovali Aristoteles a Akvinský, tvrdí, že pravda je vztah mezi výrokem a světem. Teorie koherence tvrdí, že pravda je otázkou konzistence v rámci systému přesvědčení. Pragmatická teorie tvrdí, že pravda je to, co funguje, co umožňuje úspěšné jednání. Každá teorie něco zachycuje, ale žádná není všeobecně přijímána. Debata o pravdě je jednou z nejstarších ve filozofii.

Pravda není totéž co víra. Můžete věřit něčemu falešnému. Není to totéž co názor. Názory mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Není to totéž co jistota. Můžete si být jistí a mýlit se. Pravda je objektivní, ve většině případů. Nezávisí na tom, co si kdo myslí. Někteří filozofové však tvrdí, že pravda je relativní vzhledem k určitému systému, kultuře nebo jednotlivci. Debata mezi objektivismem a relativismem o pravdě je jednou z nejdůležitějších ve filozofii. Formuje to, jak přemýšlíme o vědě, náboženství, politice a každodenním životě. Pravda je standardem, podle kterého se měří přesvědčení.

Teorie pravdy

• Korespondence. Pravda je soulad s realitou.
• Soudržnost. Pravda je konzistence v rámci systému.
• Pragmatic. Pravda je to, co funguje v praxi.
• Deflační. Pravda je nadbytečný koncept.

Pravda není totéž co fakt. Fakt je stav věcí. Pravda je vlastnost tvrzení o faktech.