Morfém je nejmenší jednotka jazyka, která nese význam. Může to být celé slovo nebo jeho část, například předpona, přípona nebo inflexe.

Slovo „neštěstí“ obsahuje tři morfémy: „ne-“, „šťastný“ a „-nost“. Každý z nich přispívá k významu. Volné morfémy mohou existovat samostatně jako slova; vázané morfémy se musí připojit k jiným tvarům. Jazyky se liší v tom, jak vkládají význam do morfémů. Některé se silně spoléhají na skloňování; jiné používají relativně fixní slovní tvary a vyjadřují vztahy prostřednictvím slovosledu a oddělených částic.

Děti si morfologický systém svého jazyka osvojují postupně, někdy pravidla zobecňují („šel“ místo „šel“) dříve, než zvládnou výjimky. Poruchy jazyka mohou selektivně narušit morfologické zpracování. Lingvisté analyzují morfémy, aby popsali vnitřní strukturu slov a pravidla, která generují nové tvary.

Význam v jazyce začíná morfémem, nejmenším kouskem, který stále něco znamená.