Kulturní konvergence je proces, kterým se kultury stávají podobnějšími prostřednictvím kontaktu a výměny. Lidé sdílejí myšlenky, technologie a zvyky. Rozdíly se stírají. Podobnosti rostou. Teenager v Tokiu a teenager v Torontu mohou poslouchat stejnou hudbu, nosit stejné značky a používat stejné aplikace. Jejich kultury se propojily.

Globalizace pohání konvergenci. Obchod, cestování a komunikace šíří kulturní prvky. Angličtina je globální lingua franca. Hollywoodské filmy se promítají všude. Řetězce rychlého občerstvení se rozprostírají napříč kontinenty. Sociální média spojují lidi napříč hranicemi. Výsledkem je sdílená globální kultura. Někteří tomu říkají homogenizace. Jiní tomu říkají propojení.

Hnací síly kulturní konvergence

• Obchod a komerce.
• Média a zábava.
• Migrace a cestování.
• Komunikační technologie.
• Vzdělávání a věda.

Kulturní konvergence není úplná. Místní kultury se přizpůsobují a odolávají. Globální značka může být lokalizována. Hollywoodský film může být přetočen v Bollywoodu. Konvergence neznamená uniformitu. Znamená překrývání. Kultury sdílejí více než dříve. Zachovávají si však také odlišné prvky. Tento proces je nerovnoměrný. Některé kultury dominují. Jiné jsou marginalizovány. To vyvolává obavy z kulturního imperialismu. Šíření západní kultury může vytlačit místní tradice. Ztráta jazyka je příznakem. Hudba, jídlo a oblečení se mění. Konvergence je požehnáním se dvěma stranami. Spojuje. Zároveň maže. Výzvou je sdílet, aniž bychom prohrávali. Sbližovat se, aniž bychom se zhroutili. To je napětí globalizace. Kulturní konvergence je jedním z jejích nejjasnějších projevů.