Biometrie vás ověřuje podle toho, kým jste. Otiskem prstu, obličejem, duhovkou, hlasovým otiskem nebo způsobem, jakým píšete. Na rozdíl od hesla ho nemůžete zapomenout ani si ho napsat na lepící papírek. Na rozdíl od tokenu ho nemůžete nechat doma. Toto pohodlí je důvodem, proč jsou čtečky otisků prstů a odemykání obličejem součástí téměř každého telefonu. Stejné vlastnosti činí biometrii atraktivní pro vysoce zabezpečená zařízení a hraniční kontroly.

Biometrie není dokonalá. Otisk prstu lze sejmout ze skla a replikovat. Rozpoznávání obličeje lze v některých implementacích oklamat fotografií nebo maskou. Hlas lze nahrát a syntetizovat. Pomáhá detekce živosti, která vyžaduje mrknutí, pohyb nebo puls. Větším problémem je trvalost. Můžete změnit kompromitované heslo. Otisk prstu změnit nelze. Pokud dojde k úniku biometrické databáze, poškození je trvalé. Proto většina systémů ukládá matematickou šablonu spíše než surový obraz a proto biometrie obvykle funguje jako jeden z několika faktorů, nikoli jako jediná kontrola. Důležité jsou i obavy o soukromí. Některé jurisdikce omezují sběr biometrických údajů a zaměstnanci posunuli zavedení docházkových hodin s otisky prstů. Technologie funguje. Řízení stále dohání zpoždění.

Biometrické modality

• Otisk prstu – levný, přesný, široce používaný
• Rozpoznávání obličeje – pohodlné, funguje na dálku
• Skenování duhovky – velmi přesné, vyžaduje spolupráci
• Hlas – užitečný pro ověřování telefonem
• Behaviorální – dynamika stisků kláves, chůze, průběžné kontroly

Biometrie je pohodlná, ale obtížně se sdílí. Právě proto potřebuje záložní řešení pro případ, že selže.