Pájení spojuje kovové součásti pomocí přídavné slitiny, která se taví při nižší teplotě než samotné součásti. Přídavná slitina se nazývá pájka. Vtéká do mezery mezi součástmi, chladne a tvrdne, čímž vytváří elektrické i mechanické spojení. Pájení elektroniky používá slitinu cínu a olova nebo bezolovnatou slitinu, která se taví při teplotě kolem 180–190 °C. Pájení šperků používá stříbrnou nebo zlatou pájku, která se taví při vyšších teplotách, někdy s použitím hořáku místo žehličky.

Klíčem je přenos tepla. Hrot pájecí pájky se musí dotýkat jak kontaktní plošky, tak i vývodu součástky současně. Pájku přivádějte do zahřátého spoje, ne na pájecí pájku. Dobrý pájený spoj je lesklý a konkávní, jako malá sopka. Studený spoj vypadá matně a s hrudkami. Může zpočátku fungovat, ale později selhat. Tavidlo čistí kov a usnadňuje roztékání pájky. Kalafunové tavidlo je v elektronice běžné. Zanechává lepkavé zbytky, které je třeba odstranit.

Základní pájecí nástroje

• Páječka s nastavitelnou teplotou
• Pájecí drát, s kalafunovým jádrem nebo bez olova
• Tavidlo nebo pasta
• Mosazná vlna nebo vlhká houba na čištění hrotu
• Pomocné ruce nebo nástroj třetí ruky k udržení práce

Před a po každém použití pocínujte hrot. Černý, zoxidovaný hrot nepřenáší téměř žádné teplo a každý kloub je pro něj potíž.