Omítka nanáší na vnější stěny nátěr na bázi cementu, který slouží jako ochrana a povrchová úprava. Jedná se o tradiční techniku ​​používanou v mnoha částech světa. Omítka je směs cementu, písku, vápna a vody. Nanáší se ve vrstvách na zdivo nebo beton. První vrstva je škrábaná. Druhá je hnědá vrstva. Třetí je vrchní vrstva. Povrchová úprava může být hladká, texturovaná nebo barevná. Omítka chrání stěnu před deštěm, větrem a sluncem. Zlepšuje také vzhled.

Omítka není totéž co omítání. Omítka je na vnitřní stěny. Omítka je na vnější stěny. Omítka se dělá ze sádry nebo vápna. Omítka se dělá z cementu nebo vápna. Omítka musí být odolnější, protože je vystavena povětrnostním vlivům. Musí být schopna dýchat, aby se za ní nezachytávala vlhkost. Musí být schopna se pohybovat se zdí, aniž by praskala. Směs a aplikace musí být správné. Špatná omítka praská, odpadá a propouští vodu.

Omítka má několik výhod. Utěsňuje zeď proti vodě. Zakrývá nerovné povrchy. Může být tónovaná nebo natřená. Může být texturovaná pro vytvoření dekorativního povrchu. Může mírně zlepšit tepelné vlastnosti zdi. Je to také řemeslo. Omítačka používá zednickou lžíci a hladítko k nanášení a dokončení vrstvy. Práce je fyzická a vyžaduje zručnost. Dobrá omítka vydrží desítky let. Špatná selže za pár let. Omítka je malou součástí budovy. Je to tvář, kterou ukazuje světu.