Diabetik píchne prst, nanese kapku krve na proužek a vloží ho do glukometru. O několik sekund později glukometr zobrazí hodnotu glukózy. Jedná se o biosenzor. Kombinuje biologický rozpoznávací prvek s fyzickým převodníkem pro detekci cílové molekuly. Rozpoznávacím prvkem může být enzym, protilátka nebo řetězec DNA. Převodník převádí biologickou interakci na měřitelný signál.

Biosenzory se dodávají v mnoha formách. Elektrochemické senzory, jako jsou glukózové monitory, měří změny proudu nebo napětí. Optické senzory měří fluorescenci nebo změny barvy. Piezoelektrické senzory měří změny hmotnosti. Každý z nich má výhody v citlivosti, rychlosti a ceně. Glukózový monitor je komerčně nejúspěšnějším biosenzorem, který používají stovky milionů lidí.

Aplikace sahají daleko za hranice diabetu. Biosenzory detekují patogeny v potravinách a vodě. Monitorují látky znečišťující životní prostředí. Vyšetřují léky a biomarkery v krvi. Nositelné biosenzory sledují srdeční frekvenci, saturaci kyslíkem a chemii potu. Implantabilní biosenzory nepřetržitě monitorují glukózu a automaticky uvolňují inzulin.

Výzvou je stabilita. Biologické molekuly se časem degradují, zejména mimo kontrolovanou laboratoř. Biosenzor musí spolehlivě fungovat v reálném světě, při pokojové teplotě, v kapce krve, i když jej může použít neškolený uživatel. To je náročné inženýrství. Když funguje, mění životy.