Házení je kontinuální formou téže myšlenky: aktivní způsobování prohry. Když někdo hází, v podstatě rozdává zápas. Toto slovo se často objevuje ve stížnostech v reálném čase. „Hází“ je výzva pro zbytek týmu, aby si všiml daného vzorce.

Chování se může pohybovat od zjevné sabotáže až po jemnější formy odcizení. Počítá se krmení zabití, ignorování cílů nebo činění rozhodnutí, která prospívají pouze nepříteli. V hodnocených prostředích je toto obvinění vážné, protože ovlivňuje postup všech ostatních.

Někteří hráči hází jako formu protestu po špatném začátku nebo nesouhlasu se strategií. Jiní to dělají pro zábavu nebo proto, že se již rozhodli, že hra je prohraná. Z pohledu přijímající strany na rozdílu málokdy záleží. Výsledkem je stále kompromisní zápas.

Herní společnosti považují úmyslné házení za formu toxického chování a mohou ukládat tresty. Prokázat úmysl je těžší než pozorovat jeho účinek, a proto toto slovo zůstává častou a spornou součástí slovníku soutěžících.