Spása je vysvobození. V křesťanské terminologii je to vysvobození od hříchu a od smrti, kterou hřích přináší, dosažené skrze život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista a přijaté vírou.

Nový zákon používá skupinu souvisejících obrazů. Spása je vysvobození z nebezpečí, uzdravení ze smrtelné nemoci, zproštění viny u soudu, propuštění z otroctví a adopce do nové rodiny. Každý obraz zdůrazňuje jiný aspekt téže reality: lidské bytosti jsou ve stavu, ze kterého se nemohou samy vymanit, a Bůh zasáhl, aby tento stav změnil. Dílo je dokonané v Kristu; jeho uplatnění se odvíjí v přítomnosti skrze Ducha a bude dokončeno při konečném vzkříšení.

Různé křesťanské tradice kladou tento důraz různě. Některé zdůrazňují rozhodující okamžik obrácení; jiné zdůrazňují celoživotní proces transformace; další se zaměřují na korporátní a kosmický rozměr spásy. Všechny se shodují, že se nejedná o lidský výkon. Milost dílo zahajuje, udržuje a dovršuje.

Opakem spásy není jen nevědomost nebo neštěstí; je to zatracení, konečná ztráta. Tato závažnost dává tomuto slovu jeho váhu. Když církev mluví o spáse, mluví o zásadním rozdílu mezi životem a smrtí.