Klasické podmiňování je učení, ke kterému dochází, když je neutrální podnět spárován s podnětem, který již vyvolává reakci. Po opakovaném párování začne samotný neutrální podnět vyvolávat podobnou reakci.

Klasickým příkladem zůstávají experimenty Ivana Pavlova se psy. Zvuk metronomu, zpočátku irelevantní, byl prezentován těsně před jídlem. Jídlo přirozeně vyvolávalo slinění. Po několika párováních slinění vyvolával už samotný metronom. Jídlo je nepodmíněný podnět; slinění na jídlo je nepodmíněná reakce; metronom se stává podmíněným podnětem; slinění na metronom je podmíněná reakce.

Tento jev je rozšířený. Emoční reakce na místa, lidi a reklamy jsou často klasicky podmíněné. Chuťové averze lze získat jediným spárováním nového jídla s pozdějším onemocněním. Terapeutické techniky, jako je systematická desenzibilizace, používají stejné principy v opačném pořadí ke snížení podmíněného strachu.

Klasické podmiňování ukazuje, že nervový systém automaticky zaznamenává prediktivní vztahy mezi událostmi, a to i v případě, že se organismus nesnaží nic učit.