Člověk vs. nadpřirozeno je typ vnějšího konfliktu, ve kterém postava bojuje proti bohům, duchům, démonům nebo jiným silám, které přesahují běžné přírodní zákony. Protiklad není pouze lidský nebo environmentální.

Do této kategorie patří epické konfrontace s monstry, faustovské smlouvání, strašidla a kosmická hrůza. Konflikt často prověřuje víru, odvahu nebo limity lidského poznání. Protože protivník operuje podle pravidel, která přesahují rámec každodenního života, musí protagonista tato pravidla objevit nebo najít spojence a nástroje, které dokáží hrozbě čelit na její vlastní půdě. Řešením může být exorcismus, oběť, neklidné soužití nebo zničení postavy.

Nadpřirozený antagonista může externalizovat vnitřní strachy nebo ztělesňovat kulturní úzkosti. V náboženských narativech může mít konflikt explicitní teologický význam; ve světských hororech může zůstat nevysvětlený. V obou případech přítomnost nadpřirozena zvyšuje sázky nad rámec běžného lidského odporu.

Když protichůdná síla patří do sféry mimo přírodu, jde o konflikt člověka s nadpřirozenem.