Obkladačka pokládá dlaždice na podlahy nebo stěny a vytváří odolné dekorativní povrchy. Dlaždice se vyrábějí z keramiky, porcelánu, kamene nebo skla. Jsou tvrdé, vodotěsné a snadno se čistí. Používají se v koupelnách, kuchyních a komerčních prostorách. Obkladačka je řemeslo vyžadující odbornou přípravu. Obkladač musí připravit podklad, rozvrhnout vzor, ​​nařezat dlaždice a položit je do tenkovrstvé malty. Práce je přesná a trvalá. Špatná obkladačka je zřejmá. Dobrá vydrží desítky let.

Pokládání obkladů a dlažby se skládá z několika kroků. Podklad musí být rovný, suchý a čistý. Ve vlhkých prostorách se často používá cementová podkladová deska. Rozvržení musí být naplánováno tak, aby řezy byly vyrovnané a spárovací linie rovné. Tenkovrstvá stěrka se roztírá zubovou stěrkou. Dlaždice se do tenkovrstvé stěrky vtlačují s mírným kroucením. Šířku spáry udržují distanční podložky. Dlaždice se řežou pilou za mokra nebo frézou. Po vytvrzení tenkovrstvé stěrky se nanáší spárovací hmota. Spárovací hmota vyplní spáry a dlaždice k sobě spojí. Spárovací hmota se zapracuje a vyčistí. Povrch se vyleští.

Dlaždice se používají na podlahy, stěny, obklady a pracovní desky. Používají se také na vnější obklady a bazény. Dlaždice mohou být glazované nebo neglazované, matné nebo leštěné, velké nebo malé. Vzor může být jednoduchý nebo složitý. Spárovací hmota může být sladěná nebo kontrastní. Výběr je nekonečný. Obkladač musí znát materiály a metody. Dlaždice je povrchová úprava. Obkladač je řemeslník. Výsledkem je krásný a odolný povrch. Je to také povrch, který musí být správně instalován. Dlaždice, která není slepená, bude praskat. Spárovací hmota, která není utěsněna, se bude skvrnit. Dlaždice je jen tak dobrá, jak dobrá je instalace.